V tomto intimním portrétu sedí zranitelná mladá dívka na jednoduché dřevěné židli, zosobňující jak nevinnost, tak tichou kontemplaci. Pozadí je minimalistické, dominují v něm tlumené zemité tóny, které upoutávají pozornost diváka přímo k subjektu. Van Goghova práce s štětcem je zde volná a expresivní, dodává postavě syrovou upřímnost. Výraz dítěte, s naznačenými rty a mírně zvrásněným čelem, vyjadřuje pocit rozjímání, možná naznačuje hlubší emoce. Teplé tóny její pleti v kontrastu s tmavším pozadím evokují dojímavou atmosféru, kde je divák vyzván, aby se zamyslel nad myšlenkami a pocity této mladé duše, téměř jako by sdíleli tichý dialog.

Kompozice se zdá být neformální, ale vyzařuje emocionální hloubku. Poloha dívky, sedící na okraji židle, naznačuje jak fyzickou, tak emocionální křehkost. Každý tah štětce se na plátně zdá lehce tančit, osvětlovat její tvar, zatímco si uchovává nádech tajemství. Použití jemných barev jako jsou světlé růžové a okrové nádherně zachycuje zářivou kvalitu mládí, zatímco tmavé pozadí zvýrazňuje důraz na její jemné rysy. V tomto díle se umělcova mistrovství v barvě a formě harmonicky spojuje, zdůrazňuje význam dětství skrze čočku něhy a introspekce.