Obraz nás přenáší do živé, sluncem zalité krajiny, ztvárněné v charakteristickém postimpresionistickém stylu Gauguina. Scéna se odehrává s odvážnou, zploštělou perspektivou, kde popředí dominuje stylizovaný, složitě navržený plot, naznačující exotickou, téměř rituální atmosféru. Plot vytváří bariéru, možná symbolickou hranici, mezi divákem a mystickou říší za ním.

Barevná paleta je intenzivní, s teplými žlutými a oranžovými barvami dominujícími centrálnímu prostoru, naznačujícími zlaté, téměř posvátné světlo. Nad scénou se tyčí majestátní hora, jejíž forma je zobrazena sytými fialovými a hnědými tóny, naznačujícími tajemství. Socha božstva stojí na svahu a dále zdůrazňuje náboženské a kulturní odkazy. Pozadí přechází do chladnějších modrých tónů, zobrazujících oblohu. Celková kompozice vyzařuje pocit klidu, zabarveného jemným podtónem neklidu, který odráží umělcovu fascinaci duchovním životem polynéského lidu a jejich spojením s krajinou.