V tomto fascinujícím díle sedí s dlouhými vlasy mořská víla v klidu na skalnatém pobřeží, její postava je krásně zachycena v poloprofilu. Obklopena třpytivým ocasem, který odráží odstíny modré a stříbrné barvy, její tělo se leskne na pozadí bouřlivého moře, které se tříští o ostré útesy. Skály kolem ní, obrostlé mořskou řasou a mokré od oceánu, lemují její křehkou postavu tajemnou aurou. Jemně si rozčesává prameny vlasů, jako by se potápěla do hlubokých myšlenek, přičemž se zdá, že soudí o nějakém hlubokém tajemství z hlubin moře. Vedle ní leží skromná lastura, která obsahuje zářivé perly, což naznačuje spojení jak se zemí, tak s mořem, směs krásy a touhy.

Barevná paleta této malby je bohatá a evocativní; hluboké modré moře přitahuje pozornost, zatímco jasné bílé vlny se tříští o téměř éterický břeh. Waterhouse využívá měkké tahy štětce k vytvoření hypnotického rytmu, který prochází celou kompozicí. Emoční dopad je hmatatelný; divák může téměř slyšet ozvěnu vln a cítit jemný vánek kolem mořské víly — její postoj ve svém vyjádření smutku a nostalgie. Historicky toto dílo odráží fascinaci doby mýty a legendami, proplétajíc jak umělecké vyjádření, tak romantické představy o kráse z jiného světa. Talent Waterhouse vytvářet intimní spojení mezi divákem a námětem činí toto dílo nejen vizuálním hody, ale také nadčasovým zkoumáním touhy po něčem, co je kousek mimo dosah.